Regrese-terapie.cz

Je mi 5 let. Mám mladšího bratra, kterému je 1 rok. Maminka musí odejít na úřady a nechává mě s malým bratrem sama. Nachystala láhev s mlékem a odešla. Já mu dávám pít a ukládám ho ke spánku. Jdu si hrát vedle do pokoje. Za hodinu se bratr vzbudí a pláče. Jdu za ním-je pokakaný a špinavá je od toho i celá postýlka. Když mě bratr uvidí, směje se a chce si hrát. Umývám bratra, sundávám povlečení a snažím se umýt postýlku, ale ta moc umýt nejde....  Bratr vyžaduje pozornost, hraju si s ním, čtu mu, prohlížíme si obrázky a celý den ho hlídám.....krmím ho sunarem, dávám čaj.....

Večer přichází maminka na hned jakmile uvidí postýlku, mi začne nadávat, že jsem bratra dobře neohlídala, že je všechno umazané, že ho hlídat neumím, že jsem jí přidala moc práce! Bere mě jako dospělou, ne jako malou holčičku, která si chce hrát....(klientka se rozplakala-očekávala pochvalu a pařišla kritika, což je pro 5 letou holčičku, která má na sobě celodenní zodpovědnost a starost o bratra, zásadní citový blok),

Tato klientka čekala celý život na to, až jí její maminka projeví troch lásky....dočkala se, ale až rok před maminčinou smrtí, kdy se o ní jako jediná starala jako o malé dítě...maminka jí za to každý den pochválila a řekla jí zdrobnělým jménem, poprvé v životě ji alespoň takto projevila lásku. Klientka byla spokejená, konečně  se ve svých 50 letech trochy lásky od své mámy dočkala......pohlazením po ruce a oslovením Natálko.....

Není divu, že se tato klientka stavěla celý život na 2. místo ve svém životě,  že k sobě přitahovala do vztyhů muže, kterí ji na to 2. místo vždy spolehlivě postavili. Přitom stačilo tak málo.....aby ji její maminka dávala lásku, jakou si to malé ditě bezesporu vždy zasloužilo.

Minulý život:

Je mi 40 let, píše se rok 1965, jsem u bazénu, jdu pomalu do vody, nemám přehled o tom, jaká je tam hloubka, ale nebojím se. Plavu, je to přírodní bazén, voda začíná tmavnout a já začínám mít nepříjemný pocit, ale řekl jsem si, že doplavu až do konce! Jakmile doplavu téměř na konec, uvidím ve vodě rybu-tmavou, jakoby stín a já začínám být nervózní, rychle dýchám a volám o pomoc-ale nikdo mě neslyší..... Voda mi jde do pusy, chytám křeč do chodidel a začínám se potápět. Pocit: už je konec, vybavují se mi nejhezčí vzpomínky ze života.... dochází mi dech. Nos mě tlačí a štípe, mám ho úplně ucpaný....zavírám oči a usínám....je konec.

Souvislosti: strach z vody a hloubky-v tomto životě plavu jen tam, kde dosáhnu na dno, jinak zpanikařím, zrychlí se mi dech a nemůžu plavat. Jakmile cítím vlhko, ucpe se mi nos...